Martin Zet (1959) prošel klasickým sochařským studiem na AVU v Praze, nicméně se nespokojil s pojetím díla jako statickou jednotkou, nehybným výřezem. Naopak se přiklonil k takovému chápání artefaktu, které ho chápe jako neuzavřený, tekutý fragment. Realizace Martina Zeta mají často podobu metafory. Metafora odkazuje ke svému významu za pomoci podobnosti určitých viditelných rysů, především pak využívá možnosti vzájemného zastoupení blízkého a vzdáleného, známého a neznámého či konkrétního a abstraktního.
Více o umělci: http://www.artlist.cz/martin-zet-434/
Přístup Martina Zeta na FNAF 3 je jednou z hraničních poloh, které na festivalu očekáváme a na které se chceme také v jednom z budoucích ročníků speciálně zaměřit: je to nahota bez nahoty, nahota nefyzická. Jeho akce spočívala v předčítání z knihy Kamila Bednáře Slovo k mladým z roku 1940. Kniha má specifické postavení i kvůli tomu, že v době svého vydání znamenala revoluční pohled na vývoj a ideál mladého člověka, který zahrnoval i otevřený vztah k nahotě.
Fotogalerie
